PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nemám v úmyslu suplovat práci redakčního hammerfallologa Louise, jehož dlouholeté a pečlivé mapování tvorby této švédské kapely bezesporu přispělo k hlubšímu pochopení jejich tvorby. Avšak Louisovi se po letošním Brutal Assaultu ještě zcela nezhojily protržené bubínky a tak povinnost napsat recenzi nového alba beru na sebe. Doufám, že se jeho zasvěcený pohled objeví pod článkem a opraví tak mé případné nedostatky a omyly. HAMMERFALL letos přichází s albem „(r)Evolution“, které má poněkud dvojsmyslný název. Jestli jde ovšem v kontextu jejich tvorby o evoluci nebo revoluci, k tomu se dostanu až na závěr.
Už je to tři roky, co vyšlo album „Infected“, které přinášelo drobné kosmetické změny v dosavadní tvorbě kapely. Jako by se hoši zalekli, že s „Infected“ se vychýlili od svého tradičního heavy metalu, na kterém navíc zcela zašlapali svého kladivonoše, a s letošním albem se svůj přehmat snaží napravit. Osobně předchozí desku za přehmat nepovažuji, ale pro (takřka výsadní) dvojici autorů Oscar Dronjak a Joacim Cans nastal čas pro návrat ke kořenům. Zřejmě na tom má svůj podíl i vzpomínková kniha „Legenden om HammerFall“, kterou v mezičase napsal Oscar Dronjak. Nové album míří někam do období „Legacy Of Kings“ a „Renegade“, to jest do časů, kdy ani ti HAMMERFALL nebyli tak profláklí a vyčpělí. Aby snad jejich záměr nevyšel na prázdno, najali si na pomoc s produkcí Fredrika Nordströma (právě „Glory To The Brave“ a „Legacy Of Kings“) a věrohodné ztvárnění Hectora na obalu měl zajistit Andreas Marschall (obaly až k „Renegade“). Sestava kapely zůstává už od „No Sacrifice, No Victory“ stabilní.
Úvod v podobě hymnické „Hector´s Hymn“ dává jasně najevo, že žádná změna nebo nedej čerte revoluce, se konat nebude. Kapela si v této skladbě očividně snaží udobřit svého maskota, rytíře Hectora (uf...). Video i text vyvolávají vzpomínky na předchozí počiny kapely, že by oslavná hymna na vlastní minulost? Poněkud to evokuje podobný počin od MANOWAR („Blood Of The Kings“). Titulní skladba pak dá jasně na srozuměnou, že celá revolučnost spočívá v tom, že po předchozím experimentu se tvorba vrací do zajetých (či spíš velmi hluboko vyjetých) kolejí.
V hymnickém tažení kapela pokračuje a v „Ex Infernis“ nepokrytě odkazuje na slávu „Templars Of Steel“. Není však důvod jenom pomlouvat, na hitovost jejich prvních alb navazuje i novinka. Ať už skladba titulní, „We Won´t Back Down“, „Origins“ nebo „Wildfire“ jsou rozhodně podařené zářezy. HAMMERFALL sice stagnují, ale zato stagnují zcela v mezích svého poctivého a chytlavého heavy metalu. Utahaná balada „Winter Is Coming“ jen potvrzuje, že pomalé skladby jim nikdy nešly.
Vrátíme-li se k onomu dvojsmyslnému názvu, tak o revoluci nejde zcela určitě. Je to tedy evoluce? Ano, je to evoluce. Pojem evoluce má však v obecném povědomí poněkud zavádějící význam. Většinou je chápána jako něco, co postupnými kroky vede ke zdokonalení. Obojí je však mylné. Evoluce je adaptace na podmínky v daném čase a prostoru, je to „slepý“ proces, který se může jevit jako cesta ke zdokonalení stejně jako k extinkci. V současnosti již evoluce není chápána jako postupný proces. Ke změnám dochází během (relativně) velmi krátkého období, které je následováno mnohem delším obdobím, kdy ke změnám takřka nedochází (tzv. „evoluční zamrznutí“). Čili v souladu se současným pohledem na evoluci by nové album (stejně jako většina předcházejících) mohlo nést jednoznačný název „Evolution“. HAMMERFALL po krátkém období prvních dvou alb evolučně zamrzli, odolali všem vnějším vlivům prostředí a bez vážnějších výkyvů ve své tvorbě přežili až do dnešních dnů.
Návrat ke kořenům, jak se nové album prezentuje, zní zvláštně od kapely, která své kořeny v podstatě nikdy neopustila. „(r)Evolution“ je jen další zářez na toporu kladiva. Několik povedených skladeb album zvedá jen velmi mírně nad průměr, na víc to nemá.
6 / 10
Joacim Cans
- zpěv
Oscar Dronjak
- kytara, klávesy
Pontus Norgren
- kytara
Fredrik Larsson
- basa
Anders Johansson
- bicí
1. Hector's Hymn
2. (r)Evolution
3. Bushido
4. Live Life Loud
5. Ex Inferis
6. We Won't Back Down
7. Winter Is Coming
8. Origins
9. Tainted Metal
10. Evil Incarnate
11. Wildfire
Hammer Of Dawn (2022)
Dominion (2019)
Built To Last (2016)
(r)Evolution (2014)
Gates Of Dalhalla (Live CD/DVD) (2013)
Infected (2011)
No Sacrifice, No Victory (2009)
Masterpieces (2008)
Steel Meets Steel - Ten Years Of Glory (Best Of) (2007)
Threshold (2006)
Chapter V: Unbent, Unbowed, Unbroken (2005)
One Crimson Night (Live CD/DVD) (2003)
Crimson Thunder (2002)
The Templar Renegade Crusade (EP) (2002)
Renegade (2000)
I Want Out (EP) (1999)
Legacy Of Kings (1998)
Glory To The Brave (1997)
Vydáno: 2014
Vydavatel: Nuclear Blast Records
Stopáž: 49:37
Produkce: James Michael, Oscar Dronjak, Pontus Norgren, Fredrik Nordström
Studio: Red Level 3 Studios, Studio Fredman, Castle Black Studios
„(r)Evolution“ je album špatné jako pondělní ráno po čtyřech týdnech dovolené. Drnčí budík, vstávat a cvičit, jde se do práce! Do práce?! Úplně slyším, jak tahle věta musela HAMMERFALL po třech létech odpočinku třeštit v hlavě. A co bychom v té práci asi tak dělali, když nepracujeme? Inu, natočili album, to se přece po nás chce. A čert vem, že to bude album naprosto jalové, s absolutním minimem kloudných nápadů či svěžích myšlenek, jen dokola a mdle vařící z toho, co jsme (my a ACCEPT) už kdy vymysleli a nahráli. Vždyť koneckonců co, jsme přece pořád „jen“ v práci. A stejně záleží hlavně na tom, aby na obalu byl zase Hector, tak co.
-bez slovního hodnocení-
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.